Milá Sally…

Milá Sally,

Chudák moje báječná, letos čerstvě 19 letá dcera Katka, respektive po domácku – Kačka. Marně se mě snaží přimět dlouhou dobu ke společnému výletu s povalováním se někde na mořské pláži, vysedáváním s long drinkem v ruce, pohledem upřeným na nekonečný modrý horizont a následnými dlouhými procházkami po promenádě, optimálně s návštěvou mnoha obchůdků, sekáčků a kavárniček či barů tamtéž. Ani horská turistika, ani běžky a ani cyklistika – nic z toho jí překvapivě k srdci nepřirostlo, ačkoliv její oba rodiče toto vše milují.

Myslíš, milá Sally, že to může být díky silným zážitkům z dětství, kdy ji tatínek vytáhl opakovaně na poměrně drsné výlety a doufal, že tak ve své náctileté dcerce probudí lásku k extrémním podmínkám a podpoří její schopnost zvládat v budoucnu po boku chlapa takřka cokoliv?

Věnoval jí hodně svého času a energie, snažil se a myslel to určitě dobře. Každá odolná mladá žena přeci musí zvládat mytí se v potoce, spaní pod mostem třeba i v promočeném spacáku, považovat autosedačky za luxusní náhradu pokoje s postelí, milovat výlet ve zledovatělé běžkařské stopě a radovat se desítky kilometrů z bloudění o hladu a žízni kdesi v lesích nebo ve sněhových závějích.

A pochopitelně také musí mladá žena po boku muže zvládat nekonečné kopce na kole, ať ve vedru nebo ve slejváku. A třeba i ve Francii v horách, na horském kole místo silničky na hladkém asfaltu, kde všichni ostatní jedou na silničkách s malým odporem pneumatik. A samozřejmě neočekávat teplou kuchyni častěji, než jednou denně z kotlíku. I na těch kolech. Bageta a sýr je skvělý a výživný oběd, navíc finančně zcela akceptovatelný. To všechno se naše Kačka měla šanci včas naučit. Ohýbej stromek, dokud je mladý, ne?

K tomu spaní v autě, co už jsem zmiňovala – má to obrovskou výhodu – parkoviště bývá třeba v Rakousku hned u pokladny a tak se dá po ránu stihnout první lano na sjezdovce, než ostatní zhýčkalí lyžaři dorazí po snídani ze svých apartmánů a hotelů. A zbytečně se nemusí utrácet nejen za ubytování, ale ani za sprchu! Ta je totiž většinou, milá Sally zdarma, součástí lyžařského zázemí vedle toalet a placených zamykacích skříněk na lyže.

No v létě je to úplná pohoda, to je hadice s vodou v podstatě na každé benzínce. Takže o hygienu je vzorně postaráno i když není poblíž potok. Ale zase mnohem víc smrdí ty přístřešky s popelnicemi, kde se dá krásně ve spacáku taky vyspat, když někdo jako vyloženě v autě odmítá…

A toto vše, milá Sally, má dokonalá žena po boku muže zvládat s úsměvem v tváři a láskou ve svém srdci. Rozhodně ještě před tím, než si s tím mužem pořídí potomky, protože potom už toto všechno musí zvládat automaticky a k tomu musí navíc zajistit, že ti potomci podobné výlety ve zdraví přežijí …

No, zřejmě proto, že já takovou průpravu od mého tatínka v dětství neměla, tak jsem po boku mého manžela sice vše výše uvedené zvládla, ale rozhodně jsem při tom neměla úsměv v tváři a následně už ani lásku v tom mém srdci… Tak aby se dceři vyhnul osud matky, makal na tom její otec co to šlo. A výsledek se dostavil! Naše dcera JE velmi šikovná a mentálně odolná mladá žena a navíc se zcela jasným názorem: s tátou na žádné výlety už NIKDY, na kolo NIKDY, běžky NESNÁŠÍ a s mámou na hory pouze pod podmínkou, že někdo další půjde, aby se cestou mohla odreagovat povídáním si na různá pro ni zajímavá témata a nemusela myslet na to, že musí šlapat pěšky.

A tak jsme vychovali mladou dámu, která miluje město, moře, kvavárničky a posezení s přáteli u pivečka. Pravda, také ráda hraje tenis a tančí. Ale sportovkyně s láskou k přírodě – to tedy rozhodně NENÍ a zřejmě ani nikdy už NEBUDE.

Pochopila jsem to definitivně jednoho dne, kdy bylo nádherné počasí, které lákalo ven na kolo a já chtěla vyrazit s mojí milovanou jedinou dcerkou v Harrachově na hezký výlet. Navrhla jsem jí to po snídani a moje dítě, moje kočička, kterou hned tak něco nerozhodí měla ve vteřině slzy v očích. Pro mne zcela nečekané a šokující. Co se to stalo? Kačka a ona brečí?! Brečí, když ji navrhuji parádní výšlap na kole po okolí?! Cože?! Co se děje?! Svět není v pořádku?!

„Maminko, maminko, nenuť mě prosím na kolo, na kolo prosím už NIKDY ne“ štkalo moje 15 leté  koťátko nešťastně a já se smutkem v srdci pochopila, že nemám šanci tohle zlomit a že to tatínek zřejmě s tím výcvikem opravdu poněkud přehnal.

Zajímavé je, že děti kamarádů, co byly jednou s jejich tatínkem a tatínkem naším na běžkách v popisovaných neoptimálních podmínkách (led, kopec, led, kopec) považují ten stejný výlet za úžasné dobrodružství, kde si hrábly na dno svých sil a zvládly to parádně a moc si to užily. Naše obě děti do dneška na tento konkrétní výlet vzpomínají, jako na jejich největší utrpení a životní frustraci v období, kdy jim bylo 8 – 13 let.

 Asi jsem měla místo baletu a modelařiny zvolit taky Skauta, jako to udělali kamarádi pro jejich děti.

Vzpomínám na to, jak jednou u nás přespávali a prali se o to, kdo smí ležet na podlaze … pod stolem. Tehdy jsem v Harrachově ještě měla nedostatek plnohodnotných postelí. A tak jsem pro kamarády s jejich dětmi uměla jen rozložit gauč a dát k tomu jedno rozkládací lůžko: pro 2 dospělé a 3 děti ve věku 5 – 9 let. Naivně jsem si myslela, že děti se poskládají s maminkou na gauč + lehátko a tatínek – postarší odolný Skaut – lehne na karimatku na zem se spacákem. Omyl. Odolné a vzorně vychované děti se bleskově mezi sebou popraly o možnost ležet na podlaze pod stolem na lepším místě, protože jim to přišlo nejvíc dobrodružný a tak gauč zůstal pro rodiče a lehátko nakonec také zelo prázdnotou, protože ani ta nejmladší, tehdy 5 letá nechtěla zůstat pozadu a chtěla ležet na kožešině místo karimatky a jak jinak, než pod stolem na zemi.  

Inu, co se dá dělat, nikdo není dokonalý. A já se nerada doprošuji a někoho přesvědčuji. Takže Kačka se mnou do Krkonoš nejezdí a pro úplnost musím dodat, že já zase nejezdím s ní k moři, které nemusím. Od toho má ona přece svoje kamarádky. Po maturitě s nimi konečně prvně k moři vyrazila – do Itálie, do Bari a moc si to všechny tři pochvalovaly. No tak paráda. Snad už éra jejího přesvědčování, že chce se mnou k moři skutečně skončila. Ostatně, má taky tatínka, tomu vděčí za mnohé, tak by se mu mohla odvděčit svojí milou společností a s jeho peněženkou pobýt s ním u toho moře. Sice bez hadice s vodou na pumpě, ale za to v posteli na hotelu a se snídaní. Co myslíš, Sally?