Milá Sally…

Milá Sally,

Jak víš, Otík je můj nezadaný a bezdětný kamarád z hor 40+. Ne, není, nebyl a zajisté ani nikdy nebude mým partnerem a ani milencem. To není můj příběh. Já jsem s Otíkem úplně na pohodu, něco jako jeho starší sestra, občas vrba. Je to chytrý, pracovitý a čestný chlap. Je docela pohledný. Vyšší postava, svalnatý, modrooký s tmavými vlasy a výrazným obočím. Ano, není úplně bez tuku, ale cvalda to fakt není.

Umí být i zábavný. Drží slovo. Umí být i galantní, když chce, respektive když mu to připomenu, co to vlastně znamená. Je ješitný, jako každý chlap, ale to zajisté není zásadní vada.

Není žádný sobec. Rád pomůže, je-li k pomoci vyzván a někdy i sám od sebe. Je v zásadě pracant a je sportovec tělem i duší, navíc vášnivý motorkář. Skvěle fotí, má oko a cit pro krásu. A poměrně velkou dávku trpělivosti. Má smysl pro dobrodružství. Umí zatnout zuby a neremcat. Ale někdy remcá až hrůza.

Nepovažuje mě vlastně ani za příslušnici slabšího pohlaví, říká a myslí to jako kompliment, že jsem vlastně podle něj napůl chlap. To znamená, že se mnou může mluvit o všem a velmi otevřeně a tak to tedy i činí.

Jaká že je tedy vlastně s Otíkem potíž? Milá Sally, moc rád by potkal ženu svého srdce a nějak se mu to doposud nepodařilo. Má za sebou ve svých 40+ letech jeden vážnější vztah, kdy s mladou ženou sdílel společnou domácnost celý rok. Potom se to nějak rozpadlo. Další vztah na řadu nikdy nepřišel. Otík mi tvrdí, že je to úplně jasná a logická věc. Pro něj je spousta věcí jasných a logických… Otík je totiž velmi silný v logice i v analytickém myšlení. To mu jde excelentně.               

A tak dobře ví, že když budoval svoji firmu a makal na vlastní kariéře, dosti dobře nemohl věnovat patřičný potřebný čas hledání té správné partnerky po barech a diskotékách, kde se logicky výhradně ty pravé partnerky vyskytují a hlavně ví, že by objevené hvězdě nemohl nabídnout žádný společně kvalitně trávený čas, neb jej všechen věnoval své práci. Nyní má pocit – z jeho pohledu logický – že už má kariéru dostatečně vybudovanou a přišla doba pro vyhledání partnerky a založení rodiny.  Podotýkám, že to mi sděloval, když si žádal od obsluhy kavárny heslo na WiFi, aby ušetřil za momentálně vypnutá mobilní data a ano, milá Sally, poté, co jsme dopili společně kávu, zcela vážně se mne dotázal, jak budeme tuto platit. Ano, pochopitelně každý zvlášť… Ne, Otík netrpí zbytečnou rozhazovačností a to je možná jeden z prvních důvodů, proč se k němu žádné slečny nehrnou.

Otík žije v Praze. V hezkém domku, kde má byt v podkroví. Ve stejném domku bydlí i jeho rodiče. Ano, Sally, Otík má bydlení díky svým rodičům. Ne, nevidím na tom až zas tak nic závadného. Bydlí samostatně a umí se o sebe postarat.

Závadné z mého pohledu je, že coby ajťák má ve svém bytě takový nepořádek a chaos, plný starého nepoužitelného hardware a kablíků, že tam nechce žádnou návštěvu nikdy vzít. Natolik je soudný. Ne, ani já jsem nikdy u Otíka na návštěvě nebyla. Jak to u něj vypadá vím jen z jeho vyprávění. Když má vztek a něco se mu nedaří vyřešit, chytne palici a mlátí do starých počítačů, aby se mu ulevilo. Dílky ze starých klávesnic létají vzduchem, kousky tišťáků plachtí za nimi a kam padni, tam padni. Otík to neřeší. Prach také neřeší. Protékající střechu také ne. Od toho má přeci funkční kbelík. To dá rozum. A je to navíc levnější a snadnější, než zajistit opravu té děravé střechy. Na můj dotaz, kam hodlá dívku svého srdce tedy pozvat v okamžiku „O“ mi suverénně odpověděl, že je přeci logické, že ONA bude mít svoje útulné, hezké, čisté bydlení, kam ON za ní bude dojíždět. A teprve až jej ONA náležitě přesvědčí, že mu to za to má stát, tak najme uklízečku, svůj mládenecký svinčík odstraní, možná něco i poupraví, zakoupí třeba i něco málo kousků nábytku, aby měl kam uložit po bytě rozházené věci, dolepí obkladačky v koupelně na holou zeď a doplní zábradlí na patro na podestu …a je ochoten se bavit i o dveřích, které momentálně prý chybí na WC. To dá přeci logiku, že to předem dělat nemá smysl! Milá Sally, zatím se mi nepodařilo Otíka přesvědčit, že to logiku dává, být připraven.

Ale vzal si k srdci, když jsem ho po 2h společného výšlapu do lesa upozornila, že skutečně není moc sexy, když co chvíli v přítomnosti mne – ženy, intenzivně popotáhne kemra až odkudsi z paty a vyloudí u toho příšerný průvodní zvuk. Že v tu chvíli by i kombajn na žně byl příjemnějším společníkem, než je momentálně on. Ne, neobstál přede mnou ani jeho logický argument, že kapesník nemůže snadno použít, protože má mimořádně v kapse nůž, je totiž správný muž. Nůž má pro případ, kdybychom náhodou nalezli houby. Uznal po chvíli, že nůž si může uložit do baťohu, co nese na zádech a v kapse mít pouze ten kapesník a HLAVNĚ uznal, že jej má používat a nemá mi vysvětlovat, že za projevy senné rýmy nemůže neb je alergik… Snažila jsem se mu to povědět srozumitelně. On si to fakt Sally neuvědomuje, jak je to nechutné a nedovedu si představit žádnou ženskou, kromě mě, která mu to normálně na rovinu s dávkou humoru poví. Ty ostatní si to pochopitelně pomyslí, ale mlčí… a podruhé už se s ním sejít nepotřebují. K jeho cti nutno podotknout, že dokonce za zpětnou poděkoval.

Otík jak jsem zmiňovala je poměrně ješitný. Nic proti. Ješitnost je u chlapa vlastně v pořádku a je to projev jeho normálnosti. Ale někdy mě ta jeho ješitnost vážně rozesměje. A to mě pak mrzí, že se nevydržím nesmát a vidím na něm, že ho to ranilo. Třeba nedávno, když ve vedru šlapal kousek přede mnou do kopce na společném výletě. Protože neměl doma na chalupě žádné kraťasy, vzal si džíny (logicky úplná pitomost v létě do hor) a snažil se chladit alespoň sundaným trikem. Aby si nezadal, prohlásil: “Alespoň uvidíš po delší době pořádná chlapská záda!“ a ukázal mi záda, za která by se můj milovaný Ištván v jeho 50+ upřímně zastyděl… faldy tuku na spodní části a vrchní část naprosto nevyrýsovaná. Je vidět, že to Otík s fyzickou zátěží moc nepřehání, ale zato nevynechá příležitost, jak si dát někde dortík či dva. Ukryté pod trikem to tak hrozivé není, bez trika je to smutný pohled.A to jsem mu také řekla a začala se té jeho ješitné domněnce, že si užiju jeho chlapská záda smát. A potom se mi do toho vložil jiný vjem – můj citlivý čich.

 „Otíku“ začala jsem citlivý dotaz „Ty nepoužíváš antiperspirant nebo deo?“

„No, já tady paničku z Prahy nečekal, víš? Jsem tady normálně na chalupě, tak nic takového nepotřebuju“

„Otíku, proboha, to snad nemůžeš myslet vážně?! Vždyť to je úplně základní hygienický návyk každého člověka, použít nějaký protismrad! A taky je fajn se vyholit v podpaždí, potom se tam tolik nedrží pot a líp se mýdlem můžeš umýt, víš? Míň to pak smrdí“

„No jo, já vím, já se tam občas vyholím, ale teď jsem úplně neměl čas… a chemický sajrajty já fakt nepoužívám a používat nebudu! To je děsný sajrajt a nevíš, co to s tebou udělá! To odmítám!“

„Počkej, Otíku, co to povídáš? Jaký chemický sajrajty?! Ty přeci coby chytrý chlap nemůžeš věřit teorii, že se ti z antiperspirantu dostane do krevního oběhu jedovatá látka, ohrožující život?!“

„No, hele, v Americe v poslední době výrazně stoupl počet autistů. To je průser. Pořádně to není prozkoumaný. Oni se tomu naschvál ve výzkumu nevěnujou. A to je z očkování a z dalších těch sraček. Antiperspirant to může způsobovat klidně taky, to je logický. Ale já teď na to skvěle vyzrál! Na zahradě nám roste levandule. To bys nevěřila, jak báječně to funguje – já si narvu trs tý levandule, přidám mátu, takhle si to tady do podpaždí narvu a chvíli s tím tam jezdím a ono to pak pěkně dlouho voní! A je to úplně ekologický a zadarmo“

Milá Sally, nevěřila jsem. Ani uším, ani zraku. Ale svému nosu ano. A Otík dostal za úkol šlapat raději za mnou, abych to na kopec v jeho přítomnosti přežila.

Na kopci mi udělal pár moc hezkých fotek. Jak říkám – má cit pro krásu, detail i kompozici. Jsem mu vděčná i za to, že na rozdíl od průměrného chlapa neremcá na téma „už se zase chceš fotit“ a trpělivě dělá nové a nové záběry, než jsem s výsledkem spokojená. To může zabrat také s ohledem na můj věk a fyzické nedostatky poměrně dost času. A když se u toho setkáme s Evičkou a Otík dělá fotky pro nás dvě, tak uznávám, že pokaždé složí státní zkoušku ze svaté trpělivosti.

Otík je fascinovaný vědou a vynálezy. Miluje fyziku. Umí o ní vyprávět dlouhé hodiny. Doslova. Při jednom společném výletu jsem musela už po hodině a půl ho upozornit, že sice s ním sdílím fascinaci gravitací coby fyzikálním jevem a skutečně netuším, jak je to možné, že gravitační síla je stejná, jako inertní energie tělesa a že ráda věřím, že to je neprozkoumaný jev, ale ať už proboha chvíli mě nechá jen poslouchat ty cvrčky a ptáčky ve větvích stromů a přestane vyprávět. Pro jistotu cokoliv… On totiž vypráví věru rád. Zřejmě nemá moc s kým a tak při setkání se mnou případně s Evičkou jede v zásadě non stop a má velkou výdrž. Větší, než my dvě dohromady a to je už co říct!

Otík mi také stihl vysvětlit, jaký typ ženy hledá.

V podstatě není ze svého pohledu náročný. Stačí mu, když bude mít drobná hezká ňadra, štíhlé nohy a pevný malý zadek. Nic víc nepotřebuje. Je si absolutně jistý, že to ke spokojenému soužití dvou jedinců opačného pohlaví na dalších 50 let stačí. Ano, uznává, že s mnoha ženami zatím nežil v jedné domácnosti, ale nedovede si i tak představit nic, co by jej natolik iritovalo, že by mu partnerka mohla nevyhovovat, pokud splní všechna výše uvedená fyzická kritéria. On je trpělivý držák, nic ho nerozhodí.

Blondýna by byla lepší, ale i brunetu v pohodě akceptuje. Jo a taky nesmí mít pochopitelně děti. No to je logický, proč nesmí mít děti z předchozího vztahu – protože by dávala přednost těm svým dětem před péčí o něj.

Takže bezdětná štíhlá s pevným malým zadkem a hezkým drobnějším poprsím. Ne, nezáleží na tom, co bude dělat. Ne, nechce, aby byla úplně blbá, ale zbytečně chytrá není také pro chlapa výhra. Chytrá si myslí, že chlapa vlastně ani nepotřebuje. Že si vydělá a všechno zařídí sama. Ne, ani na národnosti nezáleží. Ano, může si potrpět na hezké věci a chtít se nechat hýčkat, na to je připraven a tak to má být. Ne, do hotelu na dovolenou jezdit je blbost, je lepší si postavit stan. Ano, na jídlo se bude chodit do restaurací mimo. Snídaně se dělají v kempu. Skvělý výlet by s takovou mladou ženou snů byl třeba do Pobaltí, tam je levněji. Jo není? No tak pak tam raději nepojede a zvládne třeba Řecko. Nebo Německo, tam se dá jet vlastním autem a nemusí se letět a není třeba v místě si půjčovat auto. Ale ledaskam se dá dojet i vlakem, tak to je taky fajn. Nebo na motorce. Ne, dokud s ní nebude šukat (pardon za výraz, je to citace), tak ji nikam pochopitelně vozit nebude, to je logické.

Nedávno měl rande, slečna splňovala na první dobrou jeho požadavky. Jenže na tu druhou dobrou – to bylo o ničem. Představ si, milá Sally, slečna měla na sobě sukni a tak se nedalo dosti dobře na první pohled odhadnout, jak kvalitní má ten svůj zadek. A ten je pro Otíka dosti zásadní. Musí být totiž nejen malý, ale především pevný. A tak si to pro jistotu hned na první schůzce nenápadným hmatem zkontroloval. A přišlo zklamání. Zase to nebyla ta pravá. Tahle totiž měla zadek, jako houbu. Ruka se mu do něj skoro zabořila. Do takové se přeci on rozhodně nemůže zamilovat a myslet na vážný vztah. On potřebuje, aby jeho partnerka měla pevný malý zadek. Už jednou to jasně svojí partnerce v minulosti říkal a ona na něj nedbala. A svůj povislý a ochablý zadek do pořádku obratem cvičením nedala. A tak se rozešli. To je přeci logické.

Nejvíc důležité je při balení podle Otíka to, aby ON dával dostatečně najevo svoji chlapskou převahu a ta žena z něj cítila sílu a lehké pohrdání a nadřazenost, ba přímo mírný nezájem. To, Sally, považuje Otík za absolutně klíčovou dovednost chlapa – hrát nezájem a přehlížení. Protože jedině TAK má podle něj chlap šanci mladou ženu zaujmout a přesvědčit ji o svých kvalitách. O tom, že ON je ta jediná a nejlepší Alfa, která se dobře postará o rodinu a ženě zajistí vysoký životní komfort.

Žena, když není blbá tak dle Otíka totiž v mládí má vymetat bary a diskotéky a lovit potenciální sponzory – manžely, místo studia na vysoké škole. Na vysoké škole dle Otíka holkám akorát vymývají mozek a učí je nesmyslnému, falešnému sebevědomí a velmi škodlivé samostatnosti. A to, prosím, Sally,  vypráví mně, která má titul PhD.  Žena má podle Otíka být s dětmi doma a má být zcela závislá na chlapovi. Včetně tvorby svého programu a trávení svého času. Basta fidli. To dá přece rozum a je to navíc logické. Chlap vydělává a žena se stará o děti a domácnost a je na něj zcela odkázána. Jednoznačná dělba rolí a práce. V tom má Otík naprosto jasno.

A také ví, že to mají mladé ženy při výběru kvalitního partnera mnohem těžší, než to mají muži, při výběru potenciální kvalitní partnerky. Ptáš se Sally proč? Tak dávej pozor. To tvrzení mě dostalo do stavu, kdy jsem jen lapala beze slov chvíli po dechu.

MUŽ totiž VIDÍ a má JASNO. Tak „geniálně“ jej příroda stvořila. On vidí HNED. A ve vteřině VÍ. JE to kvalitní partnerka – potenciální manželka a matka nebo NENÍ. Tak jej evoluce vytvořila. S ostřížím rentgenovým zrakem. Vidí. Vnímá. Ví. Vybere. Vyzíská. Vyžení ženu svého života.

ŽENA pak to má mnohem těžší, protože na vzhledu muže dle Otíka vůbec nezáleží… ona vidět, že je to ten pravý totiž ze své podstaty NEMŮŽE i kdyby nakrásně chtěla! Ona, považ milá Sally – ona musí POZNAT muže, VĚDĚT o něm víc! To chce delší čas a více vynaložené energie. Má to zkrátka ta ženská těžší. Otík by s ženskou neměnil, je rád, že je chlap.

Když jsem našla ztracený dech, začala jsem se upřímně nahlas smát.

Muž na dálku – třeba přes ulici, nebo v televizi, ve filmu… vidí… blondýnu se štíhlýma nohama, pevným malým zadkem a pěkným poprsím… a zkrátka ihned VÍ, že TO JE ONO! A tak si ji pořídí. Vidí… ví (tedy alespoň si to myslí, že ví…) a následně POZNÁ a ZJISTÍ že měl podle vzhledu chybná očekávání… ZDĚSÍ SE co to doma má a co mít doma rozhodně nechce… ROZVEDE SE… moc jsem se smála k nelibosti Otíka, který je o správnosti své teorie absolutně přesvědčen.

Teď se chystá Otík si najmout agenturu na to, aby mu připravila portfolio mladých žen z Tindru k případnému seznámení se podle jeho požadavků. On totiž nehodlá ztrácet ve svém věku čas zdlouhavým vyhledáváním a vypisováním si s kdejakou adeptkou. On chce zacílit a vystřelit jen tím správným směrem. A tak se moc těším, milá Sally, až Otíka příště zase uvidím, co nového se z jeho života dozvím. Určitě se s tebou o to podělím. To si piš!